ČJ - slovní druhy

Druhy zájmen

1. osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se
2. přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - zvratné
3. ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
4. tázací: kdo, co, jaký, který, čí
5. vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
6. neurčitá: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo...; kdokoli...;
   kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý...;
   každý, všechen
7. záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

 

Číslovky

1·  základní (kardinální) – označují počet: tři, polovina, dvě stě,třicet,několik, mnoho.

2·  Řadové (ordinální) – označují pořadí (odpověď na otázku kolikátý?): osmý, poněkolikáté.

3·  Druhové (speciální) – označují počet druhů (odpověď na otázku kolikerý?): trojí, pateré, několikerý.

4·  Souborové – označují počet souborů jevu (odpověď na otázku kolikery?): troje, patery, několikery.

5·  Úhrnné – označují počet jevů pojatých úhrnem, vcelku: (odpověď na otázku kolikero?): dvé, tré, patero, několikero. Dnes se již příliš neužívají a kromě ustálených spojení (čtvero ročních období, desatero Božích přikázání).

6·  Násobné (multiplikativní) – označují počet opakování děje (odpověď na otázku kolikrát?, kolikanásobný?): trojnásobný, pětkrát, mnohokrát.

 

Příslovce

• Příslovce, odvozená od přídavných jmen:
  • Příslovce času - vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kdy?, dokdy?, odkdy? apod.:
    • ráno, večer, dnes, zítra, teď.
  • Příslovce místa - Odpovídá na otázky kde?, kam?, odkud? apod.:
  • nahoře, nahoru, shora.
  • špatně, dobře, pomalu.
  • úmyslně, náhodou.
  • málo, hodně, velmi, úplně.
  • Příslovce způsobu - vyjadřuje způsob, kterým děj probíhá. Odpovídá na otázku jak?:
  • Příslovce příčiny (důvodu) - vyjadřuje příčinu (důvod), kvůli které děj probíhá. Odpovídá na otázku proč?:
  • Příslovce míry - vyjadřuje míru, ve které děj probíhá. Odpovídá na otázky jak mnoho?, jak málo? apod.
  • ukazovací - zde, tam, tudy,
  • tázací - kde, kam, kudy,
  • vztažná - jak, proč,
  • neurčitá - někde, někam, někdy,
  • záporná - nikde, nikam, nikdy.

 

Příslovečné spřežky:

- předložka + podst.jm. (hlas – nahlas, paměť – zpaměti, tma – potmě)

- předložka + příd.jm. (pravý – vpravo, volný – zvolna, podrobný – dopodrobna)

- předložka + zájmeno (vše – ovšem, to – přitom, co – nač, zač)

- předložka + příslovce (těžko – ztěžka, blízko – zblízka, kradmo – pokradmu)

 

Předložky

• vlastní – vyskytují se jen ve významu předložek (s, za, po)
• nevlastní(nepůvodní) – mohou být v jiné souvislosti jiným slovním druhem
  př. kolem stolu(předložka) - šel kolem(příslovce), místo tebe(předložka) – šel na místo(podst. jm.)

 

 

Spojky

Spojky souřadící – mezi hlavními větami

• Spojky slučovací – a, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti, dílem-dílem
• Spojky odporovací – ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
• Spojky stupňovací – i, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
• Spojky vylučovací – nebo, anebo, buď-nebo
• Spojky vysvětlovací – totiž, vždyť
• Spojka příčinná – neboť
• Spojky důsledkové – proto, a proto, a tak, tudíž, a tudíž, tedy, a tedy

Spojky slučovací, odporovací, stupňovací, příčinné a důsledkové jsou někdy označovány jako poměry.

Spojka podřadicí (hypotaktická)

Mezi větou hlavní a vedlejší či mezi vedlejšími větami:

 Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že.

 

Částice

Podle původu částice dělíme na:

Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano.

• Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý. Je potřeba je odlišovat zejména od spojek:
  • I promluvil ke králi. (částice) x Promluvil i ke králi. (spojka)
  • Že ses do toho pletla! (částice) x Zdá se, že ses do toho pletla. (spojka)

Podle významu dělíme částice na:

• tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak jsi to přečetl?
• žádací – Ať mi přinese knihu.
• přací – Kéž by už skončila zima.

• modální – nejspíš, zajisté, možná, asi
• intezifikační – velmi, velice, příliš, moc
• vytýkací – jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo
• modifikační – přece, ale, prostě, snad, jen, klidně
  • Klidně mluv! (částice) x Mluv klidně. (příslovce)
• odpověďové – ano, ne
• negační – ne, nikoli
• větná adverbia – samozřejmě, bohužel, každopádně, naštěstí
•  

Citoslovce

	Ukázky
Nálady a city	au, ach, br, grr, fuj, jé, uí, uf
Vůle mluvčího	hej, nuže, no tak, haló
Označení hlasu a zvuku	bum, prásk, haf, kuku, cink, tiktak, vrkú, mňáu, vrr
Slovesný přísudek	Hoši hup do vody.