Literatura

Velká Morava

1. Velkomoravská říše představovala po čas své existence evropskou velmoc a vepsala do našich dějin významnou kapitolu, neboť se stala prvním společným státem Čechů a Slováků. Na místě Velké Moravy žili již v 8. století moravští boháči a velmožové. Vše naznačuje tomu, že v 9. století, v dobách největší slávy, žilo blízko Starého Města u Uherského Hradiště v jednom městě více než 6000, možná i 10 000 obyvatel. V troskách opevněného města našli archeologové přes 5 000 předmětů – kvalitní keramiku, železné nástroje, zlaté náušnice a další šperky zhotovené na velmi vysoké profesionální úrovni. Dávno před příchodem Cyrila a Metoděje zde také stály kamenné kostelíky. Byly objeveny použité materiály – mramor, skleněné tabulky, dlaždice, malované omítky.

 

 2.Rastislav se projevil jako silný panovník, statečný válečník a obratný politik, jehož zásluhou získala Velká Morava plnou svrchovanost. Rastislav se odvážil vzepřít odvěkému protivníkovi, východofranckému králi Ludvíku Němcovi – jako voják i jako politik. Vyhnal ze země bavorské a francké duchovenstvo a v otázkách křesťanství nalezl novou orientaci. Chápal, že součástí politiky nezávislosti musí být i snaha o církevní osamostatnění země. Právě on povolal z Byzance věrozvěsty Konstantina a Metoděje.

 

3.V roce 862 vyslal kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelu III. s prosbou o zřízení biskupství na Velké Moravě. Moravský kníže prostřednictvím poselstva ve své žádosti uvádí, že poddaný lid se zřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, a proto by bylo žádoucí tento křesťanský život dále rozvíjet. Na Moravě v té době působili především bavorští a franští kněží – důvodem žádosti nebylo tedy v prvé řadě uvedení slovanského jazyka do kostelů a škol, ale především upevnění svého vlivu i prostřednictvím církve a zbavení se cizího franského vlivu.

 

4.Císař Michal III. žádosti Rostislava vyhověl a pro misi vybral Konstantia a Metoděje, kteří si přibrali své žáky a s velkým průvodem, v němž zřejmě nechyběli obchodníci, stavitelé a ozbrojenci, přišli snad před zimou r. 863 na Moravu. Kníže Rostislav byl však jejich příchodem zklamán, protože nedosáhl požadovaného zřízení biskupství, ale pouze příchodu „obyčejných“ kněží.

 

5.Konstantina a Metoděje čekalo mnoho práce, a to zvláště když se po prohraných sporech s franckým králem na Moravu vrátili latinsky školení duchovní z Bavorska. Od začátku tak na Moravě docházelo ke sporům dvou církevních koncepcí a dvou jazyků – latiny a staroslověnštiny. Kázání učených a výmluvných Řeků, pronášená dokonalou a krásnou staroslověnštinou, měla úspěch. Na rozdíl od latinsky školených duchovních Konstantin a Metoděj sloužili mše od začátku do konce staroslověnsky.

 

6.Proti provádění církevních obřadů ve staroslověnštině protestovali bavorští duchovní a spor se dostal až k papeži, který r. 867 pozval do Říma Konstantina a Metoděje. Bratři s sebou nesli ostatky svatého Klimenta – papež je přivítal před branami Říma a ostatkům se poklonil. Již to bylo předzvěstí úspěšného jednání. A protože Konstantin byl nejen duchovní, ale i skvělý diplomat, byla staroslověnština papežem slavnostně povolena počátkem roku 868 jako bohoslužebný jazyk.

 

7.Konstantin se na Moravu nevrátil. Onemocněl tuberkulózou, vstoupil do kláštera, přijal řeholní jméno Cyril a brzy nato zemřel ve věku 42 let (14. 2. 869). Metoděj zůstal osamocen s náročným úkolem dokončit dílo i za svého bratra. Na podzim r. 869 byl vysvěcen na prvního arcibiskupa tzv. panonsko-moravské arcidiecéze a ujal se řízení své církevní provincie. Velkomoravský panovník (již Svatopluk) mu slavnostně předal správu nad arcibiskupstvím. Společně s žáky vychovával Metoděj další kleriky, křtil nové věřící a pomáhal Svatoplukovi upevňovat mohutnějící říši. Tak prožil Metoděj na Moravě dalších dvanáct roků, které však nebyly roky klidu, ale stálých vysilujících bojů mezi dvěma náboženskými koncepcemi – latinskou a staroslověnskou. Byl znovu obviněn, že překračuje své pravomoci, uvězněn bavorským biskupem, musel se opět obhajovat před papežem, avšak znovu v těchto sporech obstál se ctí.

 

8.Po jeho smrti v r. 885 byl nový moravský arcibiskup Gorazd, jehož Metoděj jmenoval krátce před svou smrtí, uvržen do žaláře. Metodějovi následovníci byli v okovech vyvedeni ze země, když se odmítli podřídit papežovu usnesení a nezradili dílo a odkaz svého milovaného učitele. Někteří našli útočiště v Čechách, v Polsku a v Bulharsku. Jiní však odejít odmítli, a tak byli uvězněni, zavražděni a další desítky (možná stovky) slovanských duchovních byly odvlečeny a prodány do otroctví.

           

9.Působení obou bratrů na Moravě znamenalo rozvoj slovanského jazyka i písma. Jimi vytvořené zvláštní, pro slovanské hlásky upravené písmo, sloužilo k pořizování překladů i originální literární činnosti. Přineslo však řadu dalších podnětů v oblasti zpěvu, ale i podněty v oblasti politické, diplomatické a hospodářské. Již v té době se vlastně zrodila česká dějinná tradice – obrana národa a jazyka. Tento postoj rozvíjelo i husitství a českobratrství v 15. a 16. století, kdy trvali na právech na českou bohoslužbu právě s poukazem na cyrilometodějskou tradici.

 

 

Osnova :

  1. a.úvod do vyspělé Velkomoravské říše         b.vyspělost VM         

          2 a.Rastislavovy činy proti vlivu Francké říše  b. vzepření se Ludvíku Němcovi     

            c. Rastislavův boj o samostatnost proti vlivu Francké říše

  1. a.žádost o biskupy z východní, neněmecké říše       b. pomoc od císaře Michala proti Frankům
  1. a. žádosti vyhověno, posláni obyčejní učenci           b.císař Michal vyhověl a vyslal KaM
  1. a. rozvoj staroslověnštiny-spory kvůli jazykům        b. souboj starosl. s latinou
  1. a. uznání staroslověnštiny papežem   c.protest          b. povolení staroslověnštiny papežem

            c. papež povolil staroslověnštinu      

  1. a. Metoděj se ujal arcibiskupství na VM       b. Mětodějovy úspěchy v arcibiskupství

            c. Metoděj jako arcibiskup na VM

  1. a. vyhnání Metodějových žáků – konec staroslověnštiny
  1. a.působení bratrů způsobilo rozvoj jazyka

            b. význam KaM pro rozvoj písma, jazyka a samostatnosti českého státu

 

Pětilístek

 

Rastislav

Odvážný         vlastenecký

Bojuje             žádá                osamostatňuje

Obhajobou národního jazyka se postavil proti německému nepříteli.

                                   zakladatel     

 

Antiutopie je myšlenka fiktivní společnosti, která se vyznačuje zdánlivou, původně zamýšlenou rovností všech členů. Zdá se být utopická, ale při bližším zkoumání jsou vidět ukryté zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody, …).

Dystopie na rozdíl od antiutopie ukazuje společnost, jejíž občané jsou neskrývaně utlačováni politickým systémem. Je protikladem utopie.

S různými typy utopických, antiutopických a dystopických společností se lze setkat v science fiction.

V literatuře

Jako antiutopii lze označit také literární žánr, který se zabývá fiktivní společností takovéhoto druhu. V české literatuře psal antiutopie např. Karel Čapek (román Válka s mloky, kdy se ještěři vzbouří proti lidstvu a zlikvidují všechny pevniny či hra R.U.R., kdy lidstvo vyhladí roboti). Ve světové literatuře je typickým příkladem literární antiutopie román 1984 George Orwella.

Některé světově známé antiutopické romány:

40

Související články obsahuje:
Portál Literatura

Divergence – Veronica Rothová

‚Již před řadou desetiletí si naši předkové uvědomili, že za znesvářený svět nelze vinit žádnou politickou ideologii, náboženské přesvědčení, rasu ani národní hrdost. Dospěli k názoru, že na vině je pouze lidská povaha - sklon lidstva páchat zlo, ať už v jakékoliv podobě. Proto rozčlenili společnost do frakcí, jejichž účelem bylo vymýtit ty lidské vlastnosti, které byly považovány za příčinu celosvětového sváru....

Ti, kteří přičítali vinu agresi, utvořili frakci Mírumilovných.

Ti, kteří za viníka označili nevědomost, se seskupili do frakce Sečtělosti.

Ti, kteří za příčinu zla označili pokrytectví, se sloučili do frakce Upřímných.

Ti, kteří poukazovali na sobeckost, se sjednotili ve frakci Odevzdaných.

A z těch, kteří odsuzovali zbabělost, se stali Neohrožení."

 

 

My – Jevgenij Zamjatin

 

Svoboda a zločin jsou spojeny tak nerozlučně jako… třeba jako pohyb aera a jeho rychlost: rychlost = 0, a aero se nepohybuje; svoboda = 0, a člověk nepáchá zločiny. To je jasné. Jediný způsob, jak zbavit člověka zločinů, je zbavit ho svobody. A ve chvíli, kdy jsme se toho zbavili (v kosmickém měřítku se o staletích zajisté dá mluvit jako o chvíli), nějací ubozí omezenci…

Kterýsi starověký myslitel vyslovil, ovšem náhodou, moudrou věc: Láska a hlad vládnou světem. Ergo: kdo chce ovládnout svět, musí ovládnout vládce světa. Naši předkové si s nesmírnými obtížemi nakonec podmanili Hlad. Mluvím o Veliké dvousetleté válce – o válce mezi městem a vesnicí. Křesťanští divoši patrně z náboženských předsudků křečovitě lpěli na svém chlebu.[1] Ale v roce 35 před založením Jednotného státu byla vynalezena naše dnešní naftová potrava. Pravda, přežilo to jen 0,2 světového obyvatelstva. Ale jak zazářila tvář země, očištěná od tisíciletého kalu. A ti, kdo patřili k oné žádné celé a dvěma desetinám, okusili blaženost v palácích Jednotného státu.

Jedno je však jasné: blaženost a závist jsou činitel a jmenovatel zlomku, jemuž se říká štěstí. A jaký smysl by měly všechny nespočetné oběti Dvousetleté války, kdyby v našem životě přece jen ještě zůstal nějaký důvod k závisti? A ten zůstal, protože zůstaly nosy jako knoflík a nosy klasické (náš tehdejší rozhovor na vycházce) – protože o lásku jedněch usilovali mnozí, a o lásku druhých nikdo.

Když si Jednotný stát podmanil Hlad (algebraický = součtu vnějších blaženství), zahájil pochopitelně útok proti druhému vládci světa, Lásce. Konečně byla i tato vášeň přemožena, tj. organizována, matematizována, a před nějakými třemi sty lety byl slavnostně vyhlášen náš historický zákon Lex sexualis: Každé číslo má právo na kterékoli jiné číslo jako na sexuální materiál.

Ostatní je už jen technická záležitost. Důkladně vás prohlédnou v laboratořích Sexuálního úřadu, přesně určí obsah pohlavních hormonů v krvi a vypracují pro vás vhodnou Tabulku sexuálních dní. Pak napíšete žádost, že chcete ve svých dnech používat toho a toho čísla (nebo těch a těch čísel) a dostanete bloček (růžových) lístků. To je vše.

A je to jasné. K závisti nejsou důvody, jmenovatel zlomku štěstí se rovná nule – zlomek se mění v nádherné nekonečno. A to, co bylo pro lidi starověku zdrojem přemnoha nesmyslných tragédií, stalo se u nás harmonickou, pří, jemnou a prospěšnou funkcí organismu tak jako spánek, jako fyzická práce, přijímání potravy, vyměšování atd. Z toho vidíte, jak úžasná síla logiky očišťuje vše, čeho se dotkne. Ó, kéž byste vy neznámí poznali tu božskou silu, kéž byste se i vy naučili za ní jít až do konce.



[1] Toto slovo se nám uchovalo jen jako básnická metafora, chemické složení oné hmoty neznáme.