Národní obrození
Národní obrození
- 70. léta 18. sol. – 40. léta 19. stol.
- Česká literatura 1. pol. 19. stol.
- urychleno rozkladem feudalismu (nástupem kapitalismu), osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent z roku 1781), povinnou školní docházkou
- velké společenské hnutí:
národně osvobozenecký boj
národní a demokratické uvědomování lidu
formování novodobého českého národa
počátky novodobého kulturního života
označováno jako vzkříšení národa (křísitelé), nebo jako probuzení (buditelé)
- nositeli hnutí byla česká buržoazie, a inteligence (opora o venkovský lid)
- zájmy dočasně stejné – demokratický charakter hnutí
Zdroje národního obrození (A. Jirásek: F. L. Věk)
- revoluční nálada lidu (vrcholí roku 1848)
- myšlenka slovanské vzájemnosti – posílení národního sebevědomí
- poezie inspirována lidovou slovesností – sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová,…)
- lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává Václav Matěj Kramerius v České expedici (Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny)
- činnost drobné venkovské inteligence – učitelů, vlasteneckých kněží (K. V. Rais – Zapadlí vlastenci)
- loutkové divadlo (i lidové - Matěj Kopecký)
- jazykověda – jazyk základním znakem národa
- obrana českého jazyka a historie (snahy připomenout slavnou minulost, zvláště pak husitskou a posílit tak národní sebevědomí)
- spisovným jazykem místo latiny se stala němčina, později čeština
Periodizace národního obrození
1. fáze = obranná (převážně vědci) 1770 – 1805
2. fáze = ofenzivní (vědci a básníci) 19.stol. až konec 20. let 19. stol.
3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. až 50. léta 19. stol.
I. fáze národního obrození (1770 - 1805)
- rozvoj české vědy, přípravné období ® vědecké zkoumání minulosti i přítomného stavu národa, jeho jazyka a literatury
- roku 1774 vzniká Královská česká společnost nauk – vlastivědné, přírodovědné, dějepisné a jazykovědné vědy – cílem čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk
- vzorem čeština veleslavínská, zavedena povinná školní docházka pro děti nevolníků → přístup ke vzdělání
- zájem o českou kulturu a dějiny
A. jazykověda
- vydána Balbínova Obrana českého jazyka
Josef Dobrovský (1753 - 1829)
- vůdčí postavou a nejvýznamnější osobností NO
- „1. světový Čech v nové době“
- narodil se v Ďarmotech u Rábu (Uhry)
- studoval na gymnáziu v Německém Brodě a v Klatovech, vystudoval filosofii a teologii v Praze (kněžské povolání však nevykonával)
- vychovatelem v rodině hraběte Nostice, věnoval se vědecké práci – cesty do Švédska a Ruska
- Šmilovský: Za ranních červánků – o Dobrovském
- položil základy: →obrozeneckého hnutí a literatury
→českého spisovného jazyka, ustálení jazykové normy
→české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu) např. odmítl pravost Rukopisů a dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka
→slavistiky
· Práce jazykovědné
Podrobná mluvnice češtiny (1809)
- Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache
- psána německy, 1. vědecká mluvnice
- navazuje na humanistickou češtinu kralické bible
- ustálil jazykovou normu – jakýsi úzus – závazný způsob českého vyjadřování
- navrhl analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)
· Práce slovníkářské
Německo – český slovník
- Deutsch – böhmisches Wörterbuch
- k lepší orientaci mezi němčinou a češtinou pro ty, kteří umí lépe německy
· Práce literárně – historické
Dějiny české řeči a literatury (1792)
- Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur
- německy, oslava českého jazyka doby veleslavínské (česky mluví šlechta i prostý lid)
- dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury (přísně kritický vztah k faktům)
· Práce slavistické (slavistika = věda o slovanských národech)
Základy jazyka staroslověnského
- latinsky, 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny – jazyk našich prvních literárních památek
· Práce prozodické
Česká prozodie
- stať zachycující nauku o rytmičnosti řeči
- stanovil pravidla českého sylabotónického verše – přízvučnou prozodii – střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, nikoli jako v časomíře střídání dlouhých a krátkých slabik
B. historie
- vznik Královské České společnosti nauk
František Martin Pelcl (1734 - 1801)
- profesor na českého jazyka na Univerzitě Karlově a zároveň dějepisec
Nová kronika česká
Gelasius Dobner
- propagátor kritické metody v dějepisectví
C. počátky novočeského básnictví
Václav Thám
- vydává přetisky i vlastní knihy, vliv anakreontské poezie
Básně v řeči vázané (1785)
Antonín Jaroslav Puchmajer
- sestavil pět almanachů v nichž převažuje národní tvorba
- zasloužil se o vznik 1. novočeské básnické školy → vlastenecký program (sylabotonický verš, obliba ódy, bajky a eposu)
Sebrání básní a zpěvů
Óda na Jana Žižku z Trocnova
Nové básně
Šebastián Hněvkovský
Děvín – epos o Dívčí válce
D. počátky českého divadla
- působivost mluveného slova → vychovávala k vlastenectví
- zajistit pravidelná česká představení, vytvořit české hry
- vychovat české herce, vliv na národní uvědomění lidu
- 1. scénami: V Kotcích (1738), Stavovské divadlo (1783), Vlastenecké divadlo – Bouda (1786 – 9; na koňském trhu – Václavské náměstí)
- překlady klasiků (Shakespeare, Moliére, Schiller) – především Václav Thám
- veselohry: Masné krámy, Pražští sládci – Prokop šedivý
- historické hry: Břetislav a Jitka – Václav Thám
Václav Kliment Klicpera
- historické povídky a sbírky básní pod názvem Deklamovánky
- divadelní hry od tragédií po frašky
Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý, Každý něco pro vlast, Hadrián z Římsů, Zlý jelen
→ Společná zápletka převážně v tom, že postavy se vydávají nebo jsou považovány za někoho jiného
Jan Nepomuk Štěpánek
- Veselohry a frašky (Čech a Němec)
II. fáze národního obrození – ofenzivní (1805 - 1830)
- ve světě řádí Napoleon
- národně osvobozenecké hnutí v Evropě
- vypracován 1. novodobý český národně – kulturní program
A. literatura vědecká
- rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby
Josef Jungmann (1773 - 1847)
- překladatel, jazykovědec, básník, propagátor češtiny
- narodil se v Hudlicích u Berouna, vystudoval filozofii a práva, působil na gymnáziu v Litoměřicích, poté v Praze na Staroměstském gymnáziu, poté rektor na UK
· Práce jazykovědné
- shromáždil a rozšířil slovní zásobu
„Národ žije, pokud žije jeho jazyk, a Čech je ten, kdo mluví a píše česky.“
Slovník česko-německý
- 5 dílů, 120 000 slov, pracoval na něm 40 let
- čerpal z literárních památek, z řeči lidu a jiných slovanských jazyků (ruština, polština – vzduch, příroda, jablko, chmura, závoj, tklivý)
- vytvořil novotvary: rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec
- podal důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina
- ze zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý a uznávaný
- vznik českého odborného názvosloví (pro přírodní a humanitní vědy)
· Básnictví a vědecká škola
Rozmlouvání o jazyce českém
- stať, kulturní program generace
· Literární historie a teorie
Slovesnost
- učebnice literární teorie a poetiky + čítanka pro potřeby škol
- texty od Husa až po současnost
Historie literatury české
- přehledné dějiny české literatury – obraz bohatství české literatury
· Básnická tvorba
Oldřich a Božena – 1. česká romance
· Překlady: Ztracený ráj (J. Milton), Slovo o pluku Igorově
Pavel Josef Šafařík
- evangelík
Slovanské starožitnosti
- důkaz starobylosti slovanského osídlení v Evropě
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích
- slovanstvo = jeden národ, slovanské jazyky = nářečí → velikost slovanského národa
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie
- požadavek umělecky náročné tvorby
František Palacký (1798 - 1876)
- zemský historiograf, historik, měl vynikající paměť
- založil Matici českou – vydávání českých knih
- aktivně ovládal 10 jazyků, žákem Dobrovského
- vychovatelem ve šlechtických rodinách, zpracovával rodokmeny (Šternberkové, Kinští, Černínové)
- zastáncem austroslavismu – chtěl vznik federace a zrovnoprávnění národů v Rak.-Uher.
- inspiroval Jiráska, Alše, Myslbeka, Smetanu,…
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě
- výklad filosofie české historie
- psáno německy, 5 dílů
- vychází z husitství, vyzdvihuje svobodu a demokracii
- vysoká epická kvalita textu
- viděl zvrat v bitvě u Lipan (1434)
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie
- společně s Šafaříkem, vzor české poezie
B. literatura umělecká
Jan Kollár (1793 - 1852)
- propagátor slovanské myšlenky v obrozenecké literatuře
- tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti
- Slovák píšící česky, evangelík, narozen v Mošnovicích
- studoval v Bratislavě, Věně, působil jako kazatel v Pešti
- profesorem slovanských starožitností ve Vídni
- velký vliv na tvorbu měl jeho pobyt ve Věně
- všímá si pangermanismu (hrdost německého národa
- ocitá se v kraji vyhynulých polabských slovanů – rozdíl mezi slavnou minulostí a smutnou přítomností) – názvy slovanského původu v okolí
- poznává Frideriku Wilhelminu – „Mína“ – zamiloval se do ní a po 17 letech odloučení se vzali, je pro něho symbolem lásky a krásy
Básně (1821)
- sbírka – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika
- základ ke skladbě Slávy dcera
Slávy dcera (1824)
- Slávie = bohyně Slovanů
- Mína splývá s vybájenou bohyní, symbolem budoucího slovanstva → alegorické představy provázejí básníka po slovanské pravlasti
- Dante – Božská komedie, Petrarca, Komenský
- 
rozsáhlá básnická skladba s danou formou
- předzpěv + 5 dalších zpěvů (původně 3)
Předzpěv
- téma záhuby polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem
- slovanská vzájemnost, odsouzení germanizace, víra ve slavnou budoucnost Slovanů a humanismus
- forma elegie (žalozpěv) – žal a monumentální zpěv o slavné budoucnosti
- psal časomírou – střídání dlouhých a krátkých slabik → dlouhá = dlouhá samohláska, dvojhláska nebo samohláska před skupinou souhlásek
- stopa: daktylská ¾ U U
spondejská ¾ ¾
neúplná ¾ Ù (daktylská a spondejská jsou časově stejné)
- časoměrná prozodie je spojení hexametru (6 úplných stop = 1 verš) a pentametru (5 stop – 4 úplné + 2 neúplné tvořící jednu úplnou) → elegické dvojverší
„Aj, zde leží zem tu před okem mým slzy ronícím
¾ U U ç ¾ ¾ç¾ U Uç ¾ ¾ ç¾ U Uç¾ ¾ç
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.“
¾ U Uç¾ U Uç ¾ Ùç¾UUç¾ U Uç¾ Ù
Zpěvy (oddíly) (1832 - 1852)
- 3 zpěvy po 50 znělkách
- přes 600 vlasteneckých a milostných znělek
- lyrické jádro se proměnilo ve skladbu lyricko – epickou
- hluboký vlastenecký a milostný cit spjatý se slovanskými a všelidskými ideály, později zavaleny nenávistí k útlaku (mytologické, archeologické a historické úlohy)
- epickou složka spojuje postava Míny – ideální Slovanky, jeho milenky
„Pracuj každý s chutí usilovnou na národu roli dědičné.
Cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou.“
→ výzva k práci pro národ a ke svornosti
„Co z nás Slávů bude o sto roků?“ → předvídá slavnou budoucnost, slovanská kultura a věda se stanou vzorem i pro jiné
- milostné znělky se vztahují k Míně
1. zpěv – Sáva
2. zpěv – Labe, Réna a Vltava → většinou řeky na slovanském území
3. zpěv – Dunaj
4. zpěv – Léthé (nebe)
5. zpěv – Acherón (peklo)
O literárnej vzájemnosti mezikmeny a nářečími slovanskými
- všeslovanské myšlenky, panslavismus
- představa zvláštní kulturní vzájemnosti
Narodnie zpievanky
- sběratel slovanských lidových písní
František Ladislav Čelakovský
- syn chudého tesaře ze Strakonic
- působil jako vychovatel a redaktor – Pražské noviny, Včela
- folklorista a sběratel
- působil jako profesor slavistiky ve Vratislavi a v Praze
Slovanské národní písně (1822 - 1827)
- v českém překladu, 3 svazky
Mudrosloví národu slovanského v příslovích (1851)
- monumentální sbírka lidových rčení a pořekadel
Ohlas písní ruských (1829)
- ohlasová poezie (tvorba v duchu lidové slovesnosti)
- vyjádření slovanské myšlenky, inspirace ruskou lidovou slovesností (byliny – zpěvy o činech dávných bohatýrů) – přetváří je a dokresluje
- vychází z bohatýrské minulosti – Ilja Muromec a Čurila Plenkovin
- vítězství Rusů nad Turky, Rusové na Dunaji, vítězství nad Napoleonem – Velká Panychida
- převažuje epika nad lyrikou
- kompoziční paralela: sokol a tři jestřábi – dobrý junák a tři tataři
- Muromec jako mstitel bezpráví, tónická prozodie
„Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí, teze
on nevyjíždí, on větrem letí“ antiteze
- opakovací figury – anafora, epifora
- rusismy (mládec)
Ohlas písní českých (1839)
- zachycuje ráz českého lidového života, humor, satira, ironie
- nenávist k útlaku (Vrchní z Kozlova, Český sedlák), oslava husitského vojevůdce (Prokop Holý), balada v lidovém tónu (Toman a Lesní panna)
- převaha lyriky
- Radost a žalost, Dárek z lásky, Dobré naučení, Pocestný
Rukopisné padělky…RKZ (Rukopis královédvorský a zelenohorský)
- rukopisné padělky, jenž jsou svým písmem a jazykem mylně zařazovány do českého literárního středověku
- označovány za mystifikaci, byla dokázána jejich nepravost
- spory o Rukopisy rozvířeny v 80. letech 19. stol. – zapojili se T. G. Masaryk (filosofie), J. Gebauer (filologie), Jaroslav Goll (historik) a Jaroslav Vlček (literární kritik)
- měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech) a posílit tak národní sebevědomí – projev vlastenectví
- básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.
- inspirovaly Zeyera, Smetanu, Mánesa, Alše
Rukopis královédvorský (objeven 1817)
- nalezen ve věži kostela ve Dvoře Králové
- označen za památku z konce 13. stol. – objeven Václavem Hankou
- 1261 veršů, z toho 2 skladby lyricko – epické, 6 lyrických a 6 epických
- naznačuje, že jde jen o malý zlomek z rozsáhlého kodexu
Rukopis zelenohorský
- anonymně zaslán Národnímu muzeu roku 1818
- nalezen na Zelené hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.
- obsahuje v 111 desetislabičných verších část básně nazývané Sněm a skladbu Libušin soud
III. fáze národního obrození – vyvrcholení (1830 - 1848)
- mezi dvěmi revolucemi
- odpor k útisku a absolutismu
- spjato s J. K. Tylem a K. J. Erbenem
- počátky realismu – K. H. Borovský, B. Němcová; romatismu – K. H. Mácha
- rozkvět literatury, divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy
Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
- narodil se v Kutné Hoře, tvůrce českého realistického dramatu
- nedokončil filosofii kvůli divadlu, ve svých myšlenkách osvícencem
- novinářem, redaktorem (Květy, Sedlské noviny)
- řídil Stavovské divadlo, později ale vykázán z Prahy → zakládá kočovnou společnost – píše vlastní hry i překlady
- hercem, dramatikem a autorem her, povídkář
- zemřel v bídě v Plzni, ale jeho pohřeb byl velmi slavný
- organizátorem českého společenského života (bály, besedy, recitace)
Povídky
Chudí lidé – o chudobě obyčejných lidí
Dekret kutnohorský – aktualizace historického námětu
Rozervanec – těžký život umělců, zřejmě Máchy
Poslední Čech
- pokus o novodobý český román, výchovný
- idealizující, částečně sentimentální
- kritizoval jej K. H. Borovský – označil dílo za povrchní
- Starý hrabě Veleský si myslí, že je posledním Čechem, protože jeho syn Jaroslav se poněmčuje – je raněn a na lůžku přemýšlí. Tak se z něj opět stává vlastenec.
Dramata
Pražský flamendr
Paličova dcera
Paní Marjánka, matka pluku
Fidlovačka
- fraška se zpěvy, které zpívá slepý houslista Mareš – píseň Kde domov můj – poprvé zazněla roku 1834
- švec Kroutil má spor s Máselnicí Mastílkovou (poněmčená)
Hry historické
Jan Hus
- Tyl mu dal do úst požadavky a cíle národa současnosti
- Husovi přátelé (Jeroným, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu) a nepřátelé (Štěpán Páleč, císař Zikmund, kardinál Petr Angely)
Kutnohorští havíři (1847)
- sociální drama
- historické drama vyjadřující ideály let 1847 – 1848
- bouře havířů v Kutné Hoře koncem 15. stol. – střety smíchovských dělníků ve 40. letech 19. stol.
- svět havířů (Opat – starší havíř usilující o dohodu s panstvem; Vít – mladší havíř radikálnější, bojovnější) a panstva (Beneš z Wiethmiele, Mincmistr – krutý, mstivý, sebevědomý)
Dramatické báchorky
Jiříkovo vidění
Strakonický dudák aneb Hody divých žen
- báchorka, pohádková hra
- morální aspekt, Láska Dorotky a Švandy, Švandova cesta do světa za penězi, návrat
- Kalafuna – český houslista, vlastenec, obětavý, touha po domově
- Kordula – Kalafunova žena, pečlivá matka, svárlivá, dobrosrdečná
- Dorotka – dcera hajného Trnky, moudrá, obětavá, věrná, statečná
Cizí svět zachycen zápornými postavami
- Ocilka – zběhlík, prospěchář, příživník, zbabělec, „světový Čech“ bez vztahu k vlasti – nebezpečí odrodilství
- pohádkové postavy: král Alenoros, princ Alamír – strnulost, nepřirozenost, marnivost, kontrast s českým prostředím
- svět víl – neskutečné postavy (Rosava – Švandova matka, očarovala dudy, zosobnění české přírody, matka – ochránkyně, ochránkyně - vlast)
- Švanda – ústřední postava
- podnikavost, dobrosrdečnost, ale také přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost, snadno podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce
- jeho charakter se vyvíjí směrem k dobru
- charakterizující jazyk – český lidový (Kalafuna, Švanda), světácký (Ocilka), poetický (víly)
- oslava českého lidu, jeho síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
- varování před odrodilostí, přílišnou touhou po penězích
Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)
- narodil se v Miletíně v podkrkonoší v písmácké rodině – otec švec, matka učitelka
- Gymnázium v Hradci Králové, poté filosofická fakulta a práva v Praze
- přítel Palackého, odpůrce Karla Hynka Máchy (blízké otázky, odlišné odpovědi)
- archivářem města Prahy, sekretářem Českého muzea, historik (vydával edice starých děl – vydal spisy Mistra Jana Husa)
- novinářem (Pražské noviny), sběratelem (pohádky, povídky), vydavatel
- inspiroval mnoho dalších umělců: malíře (Mikoláš Aleš, Josef Mánes, Jan Zrzavý), hudebníky (Zdeněk Fibich, Antonín Dvořák), Divadlo Semafor
Prostonárodní české písně a říkadla (1834)
- „Čtyři rohy, žádné nohy, chodí to.“ (dveře)
100 prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865)
- Slepička a kohout, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Hrnečku vař,...
Kytice z pověstí národních (1853)
- vychází z lidové balady, české báje a mýtu
- obraz dávných názorů a představ o lidském životě
- klasická balada
- boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami (bezmocnost), základní vztahy mezi lidmi – narušení vztahů – konflikt
- v popředí mateřská láska, vina a trest – často krutý a neúměrný
- hlavní druhy lidové epiky – pohádka, pověst, legenda, převaha balad
- přesný stavební základ (13 básní) – vzájemný vztah
- čas měřen kolovrátkem
- Kytice – úvod …v baladách uprostřed motiv národního smutku a naděje (matka - vlast)
- Věštkyně – závěr
- Poklad, Dceřina kletba – mateřská vina
- Polednice, Vodník – boj s nadpřirozenými bytostmi
- Zlatý kolovrat, Záhořovo lože – motiv dobra a zla, legendárnost
- Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, obyčeje, kouzelná moc a s ní spojený osud dívek – štěstí X smrt; 5 zpěvů (částí), 1. a 5. variací
- Věštkyně – alegorická politická koncepce – jistota a budoucnost národa, nabádá národ k jednotě („Dokud jednou chodívati branou nebude tvrdí český lid,…dotud bude český národ neštědřen a bez naděje.“) – připomíná příběh o Svatoplukovi a jeho synech (vlastenectví)
- Holoubek – romantická příroda, krása české krajiny; žena otráví svého muže, aby si mohla vzít jiného, nakonec spáchá sebevraždu
- Jazykové prostředky
- stručnost, zkratkovitost, názornost
- znaky lidovosti, spjato s obsahem
- popis osob: „malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba…“
- obraz krajiny: „okolo lesa pole lán…“
„na topole nad jezerem…“
- dramatičnost, gradace, tragika, založeno na dialogu
- metafora – přenesení pojmenování na základě podobnosti
- metonymie – přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti
- apostrofy – oslovení (řečnická figura)
- anafory – opakování slov na začátku veršů
- přirovnáni i antiteze (přirovnání protkladem)
- zvukomalba
- Vývoj balady
- lidová balada – Tři dcery, Išli hudci horou
- klasická balada – Karel Jaromír Erben
- vlastenecká balada – Jan Neruda
- sociální balada – Jaroslav Vrchlický (Selské balady), Petr Bezruč, Jiří Wolker
