K.H.Mácha

 

Prezentace

 

Elektronická učebnice

 

Karel Hynek Mácha (1810-1836) - životopis


Představitel českého romantického básnictví a jeden z největších českých básníků se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec byl mlynářský pomocník, matka pocházela z muzikantské rodiny a syn po ní zdědil hudební vnímavost.

Záhy po Hynkově narození se rodina, postižená finančním státním krachem (1811), přestěhovala do chudé čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil dětství a chlapectví.

Roku 1832 ukončil Mácha filosofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. První otištěná Máchova báseň je Sv. Ivan (Večerní vyražení, 1831). V té době Mácha, podobně jako většina ostatních studentů, neskrýval své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v tehdejší Evropě. Účastnil se rozvíjejícího se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle a patřil do skupiny spolupracovníků J. K. Tyla D . Zde se, už jako student práv, seznámil někdy v zimě 1833-34 s Eleonorou Šomkovou (t 1891), dívkou z řemeslnické rodiny. Láska mezi Hynkem a Lori probíhala v bouřlivých zvratech, způsobovaných zejména impulsivním temperamentem Máchovým (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z r. 1835). Tento citový vztah potom prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět.

V prvních, ještě předromanticky laděných básních (např. Straba 1829, Vorlík 1831, Svatý Vojtěch 1831, Svatý Ivan 1831, Syn mlynářův 1831 aj.), se Máchovy osobní pocity promítají do látek mytických a historických. Mimořádné nadání umožňovalo Máchovi syntetizovat poznatky získané studiem filosofie - zejména Kantovy (1724 až 1804) a Hegelovy (1770-1831) - i rozsáhlou četbou cizích spisovatelů (Goetha, Shakespeara, Mickiewicze, Scotta, a zejména Byrona) a začleňovat je do vlastních myšlenkových a uměleckých postojů, které našly svůj výraz především v osobní lyrice pramenící přímo z životních zkušeností. Vedle studia, četby a lásky bylo Máchovi zdrojem bohatých zážitků cestování. Podnikal dlouhé pěší túry, zvláště od r. 1832; lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla nespoutaně dokreslovat zbytky dávné minulosti v pestrý obraz života nesoucí barvy básníkových snů. Zříceniny osamělých hradů, v podmanivém světle rozbřesků nebo krvavých západů slunce či za svitu plné luny, zrcadlení skal a lesů v hladině rybníků - jezer, to vše rozněcovalo Máchovu obrazotvornost a bylo nejen kulisou, neboť scenérie i vylíčený děj byly v souladu se subjektivními prožitky básníka. Máchova tvorba je stylizována jeho životem a život si Mácha stylizoval podle tvorby, takže ostrou hranici mezi nimi lze těžko najít. Roku 1834 podnikl Mácha svou nejdelší cestu: přes Rakousko a Alpy se vydal do Itálie, kde mimo jiné navštívil Benátky a Terst; své zážitky zpracoval v Deníku na cestě do Itálie

Také Máchova historická próza Křivoklad (1834), první díl zamýšlené tetralogie Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlův Tejn) z doby Václava IV., je v podstatě promítnutím autorova subjektu do historických dějů a postav. Podobný ráz mají i zlomky dramat s historickými náměty (Bratři 1833-34, Král Fridrich 1832-33, Boleslav 1831-33, Bratrovrah, asi 1833), usilující po vzoru Shakespearově a Schillerově zachytit stále se opakující, věčně živou problematiku základních lidských vztahů. V některých básních a prózách vznikajících v l. 1833-34 se filosofické otázky koncentrují do obrysů základního rozporu snu a skutečnosti, jejž romantikové velmi intenzívně prožívali. Tento rozpor nabývá u Máchy osobité povahy, utvářené jednak atmosférou tehdejšího stadia národního obrození, jednak intimním vztahem Máchovým k Lori a postupným uměleckým zráním básníkova talentu. Svědčí o tom např. básně Budoucí vlast (1833), Těžkomyslnost (1833), Noc (1834), próza Pout krkonošská (1834), a potom prózy zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého, z nichž byly realizovány jen dvě, Večer na Bezdězu (1834), s ohlasem cestovních dojmů, a Marinka (1834). Umělá kompozice této prózy se podobá kompozici opery: je tu "ouvertura" (předehra), dvě dějství oddělená mezihrami (veršovanými intermezzy) a "finále" (rovněž veršované). Pro Máchu typický osobní konflikt mezi subjektivním a objektivním je vyjádřen v jeho výroku z období koncipování Obrazů: "Až se jen z těch démonických živlů vymluvím, které mne nyní ovládají, vrátím se opět k životu lidu."

V posledních dvou letech Máchova života jeho tvorba myšlenkově i umělecky dozrává třemi lyrickoepickými skladbami byronského typu. Je to veršovaný Mnich (1833), próza Cikáni (1835) a báseň Máj. Tragický pocit marnosti života, dominující v Mnichu, je detailněji propracován v Cikánech. V utrpení mladého cikána (jehož slovní portrét je někdy považován za autoportrét Máchův; skutečná Máchova podoba se nezachovala) se jako v ohnisku soustřeďuje tragika všech ostatních postav. Objevují se zde také zážitky z cest po vlasti a z italské cesty.

Vznik Máje spadá do r. 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836. Subjektivnost zde dostoupila svého vrcholu, básník se ztotožňuje s hlavním hrdinou Vilémem. Děj je podle autorova svědectví záležitostí druhořadou, hlavní jsou úvahy o propastnosti mezi individuálním vědomím toužícím po nesmrtelnosti a neodvratnou nutností zániku fyzické existence. Největší míry objektivace dosáhl Mácha v Máji ve verších, v nichž vyjádřil vztah k rodné zemi-matce, jíž posílá pozdrav po ubíhajících oblacích: "tam na své pouti pozdravujte zemi. / Ach, zemi krásnou, zemi milovanou /". Zde je i jeden ze styčných bodů Máchovy poezie s vlasteneckou poezií jeho současníků, zvláště s poezií J. K. Tyla D, jehož verše z téže doby (1834) v básni Kde domov můj dosáhly vrcholu jeho subjektivity, zatímco v ostatní tvorbě se subjektivita ztrácí. "Máj představuje jedinečný soulad obsahu a formy, který vysvětluje uměleckou působivost básně. Specifickou rovnomocninou niterně rozechvělého obsahu je také působivá eufonie, která báseň obestírá zvláštním hudebním kouzlem." (V. Štěpánek) Podobně jako Marinka má i Máj podobu hudebně dramatické skladby (čtyři zpěvy, dvě intermezza). Slovní zásoba Máchova jazyka je převzata z výsledků práce Jungmannovy školy, avšak její zvuková organizace a nalezení dosud netušených významových možností znamená vytvoření základů moderního českého básnického jazyka.

Máj byl vydán v dubnu 1836 vlastním nákladem autorovým. Mácha dokončuje v té době právnická studia, myslí na uspořádání svého vztahu k Lori. Získává místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Po narození dítěte (l. 10. 1836) mělo dojít konečně k sňatku, avšak v plánovaný den svatby (8. 11.) byl Mácha pohřben. Zemřel na cholerinu 6. listopadu 1836 v Litoměřicích. Jeho syn Ludvík skonal nedlouho potom (1837).

Nerudova D generace Máchovi již porozuměla a po ní i všechny generace další. Po více než stu letech (1939) byly převezeny Máchovy ostatky z Litoměřic na Vyšehrad. Ta- to událost v době pro národ tragické dala vzniknout novým básnickým dílům (J. Hora, V. Nezval), jež se ve své poloze zamýšlela nad prastarou hamletovskou otázkou: být či nebýt.

Díla:
Poezie: Máj (1836, do r. 1956 180 vydání)
Próza: Obrazy ze života mého (1862), Dramatické zlomky (1862), Zlomky románu Kat (1862), Cikáni (1867)