Česká poezie meziválečná

Česká meziválečná poezie - zkopírováno z: https://www.seminarky.cz/Ceska-mezivalecna-poezie-maturitni-otazka-15322

Devětsil

• koncem roku 1920 se v Praze utvořilo "revoluční umělecké sdružení" Devětsil

• zákládajícími členy byly : Vladislav Vančura, Karel Teige, Jaroslav Seifert, postupně přibývali další umělci výtvarní, hudební a divadelní

• program Devětsilu zformuloval Karel Teige :

• 1. odmítá válku, buržoazní umění, předválečnou avantgardu (civilismus, expresionismus, futurismus, dadaismus)

• 2. nové umění má být obráceno do budoucnosti, má vytvářet " předobraz nového života "

roku 1922 vyšel sborník pod názvem Devětsil - svoji lit. tvorbu v něm vydali autoři různého zaměření

 

Proletářské umění

• vzniká jako odraz poválečné situace, jako reakce na sociální bídu a důsledky války

• vyžaduje :

• aktivní postoj umělce k životu

• kolektivismus

• politickou angažovanost autora

• hlavním teoretikem proletářského umění u nás je Stanislav Kostka Neumann

• autor stati O proletářské poezii (1923) - požaduje od poezie

• třídnost (obhajoba zájmů dělnické třídy)

• stranickost (stranit ideálům komunismu)

• poezie by měla být jako stranická hesla - prostá, jasná, účinná = poezie agitační

• s tímto zúženým pojetím poezie polemizoval básník Josef Hora, který chápal funkci poezie šířeji a kladl důraz i na estetickou úlohu básně

• proletářská poezie byla uveřejňována v časopisech Červen, Kmen, Proletkult a v kulturní rubrice Rudého práva

 

Představitelé proletářské poezie

Stanislav Kostka Neumann (1875-1947)

• sbírka Rudé zpěvy (1923) - sbírka dokumentuje teoretické názory autora, ztotožňuje se s očekávanou socialistickou revoluci, naděje vkládá do SSSR, jejž nekriticky obdivuje

 

 

Josef Hora (1891-1945)

• tvůrčí představitel a teoretik proletářské poezie, po studiu práv v Praze se věnoval žurnalistice, byl redaktorem Práva lidu, od roku 1921 Rudého práva

• nebyl typem autora bojovně vybízejícího k revoluční akci, spíš měl sklon k harmonii, k obecné morálce, sociálnímu humanismu, nevzdával se intimních pocitů (lásky a soucitu), udržoval si určitý intelektuální odstup

• sbírky proletářské poezie Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro - na svět kolem sebe se dívá se soucitem a vírou v budoucnost, staví do popředí motivy proletářského světa, ale spíše než otázkou revoluční se zabývá otázkami sociálními a morálními - je u něj patrný určitý odstup a jeho dílo prostupuje silná intelektuální složka

• báseň Dělnická madona ze sbírky Pracující den - sugestivní líčení bídy chudých lidí, používá náboženské motivy, oslovuje ženu jako dělnickou Madonu, která porodila děti, ale tři králové ji s dary navštívit nepřišli, v posledních verších autor věří v příchod nového spasitele, který přinese spravedlnost a jeho modlitbou bude čin

• po uvedených sbírkách se Hora odklonil od proletářské poezie a až do své smrti zůstává mimo umělecké směry

 

Jaroslav Seifert (1901-1986)

• sbírky Město v slzách, Samá láska - převládá touha po šťastném životě a radostných smyslových pocitech nad ideologickými tezemi

 

Jiří Wolker (1900-1924)

• považován za nejnadanějšího představitele proletářské poezie, narodil se v Prostějově, studoval v Praze práva, byl členem brněnské Literární skupiny, ovlivněné expresionismem, potom Devětsilu, z něhož také odešel, zemřel na tuberkulózu, na niž se poslední měsíce léčil v plicním sanatoriu v Tatranské Poliance

• sám sobě složil Epitaf (krátká oslavná báseň), kterým charakterizoval svůj život :

"Zde leží Jiří Wolker,

básník, jenž miloval svět

a pro spravedlnost jeho šel se bít.

Dřív než mohl srdce k boji vytasit,

zemřel, mlád 24 let."

• první sbírka Host do domu (21) - označována jako lyrika jeho dětství, je plná radosti ze života, lásky k lidem a prostým věcem - b. Poštovní schránka

• báseň Pokora - láskou a pokorou chce vyřešit všechna problémy světa

• druhá sbírka Těžká hodina (22) - název symbolizuje přerod chlapce v muže, ale srdce muže se v něm ještě nenarodilo

• hlavním žánrem sbírky jsou sociální balady, navazuje v nich na tradici Erbena :

• Balada o nenarozeném dítěti - obžaloba společenského řádu, který nedovoluje chudým milencům, aby měli děti

• Balada o snu - už nechce napravovat svět láskou, ale uskutečnit revoluci, sny se musí zabít, tím se uskuteční

• Balada o očích topičových - dělník je symbolem práce a uskutečňovatel revoluč. činů

 

Poetismus

• zdůrazňuje spontánní fantazii, volnou obrazotvornost, svébytnost uměleckého díla, slovní a básnické experimenty, pocit štěstí a radosti ze života, okouzlení moderní civilizací, působení na všechny smysly a pocity čtenáře, okouzlení okamžikem, otevřenost ke světu

• inspirace je hledána v lidové zábavě - v cirkuse, varieté, lidových veselicích, oblíbené je exotické prostředí, cestování, postava námořníka a černocha, oblíbeným městem je Paříž

• Karel Teige ve stati Poetismus (1924) - označil tento směr za umění žít a užívat, přichází s myšlenkou čisté poezie - poezie zbavené ideologického obsahu, vystavěné na tvůrčí síle intuice a podvědomí

• v roce 1924 vyslovil V. Nezval ve stati Papoušek na motocyklu (první manifest poetismu) hesla (požadavky poetismu) :

• všechny smysly v chodu

• maximum emocí za vteřinu

( syntetické působení na všechny smysly, pestrá grafická úprava )

 

 

Představitelé poetismu

Vítězslav Nezval (1900-1958)

• narodil se v Biskoupkách na Moravě, v Praze absolvoval filozofickou fakultu, od roku 1922 členem Devětsilu, v roce 1924 vstoupil do KSČ, jako básník nejvíce ovlivnil českou básnickou tvorbu v meziválečném období, ve 20. letech se stal zakladatelem poetismu, ve 30. letech se stal zakladatelem českého surrealismu

• básník s největší fantazií a obrazotvorností, snaží se objevit poezii i v těch nejvšednějších věcech, vyhledává souvislosti mezi jevy , které jsou si vzdálené = asociativní řazení představ

• ve sborníku Devětsil vychází básnická skladba Podivuhodný kouzelník - básníkův autoportrét - kouzelník učí člověka chápat krásu světa

• básnická sbírka Pantomima (1924) - je označována jako tvůrčí manifest poetismu : básnit všemi smysly, lyrismus, volnou obrazotvornost, hravost, radost z tvoření, pocity moderního citlivého člověka

• obsahuje Podivuhodného kouzelníka, drobné básnické formy a kaligramy, manifest Papoušek na motocyklu, ale také úvodní část nazvanou :

Abeceda - krátké básně věnované jednotlivým písmenkům abecedy :

A

Nazváno buď prostou chatrčí

Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu !

Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí

a člověk neví kam by složil hlavu

• básnická metoda založená na volném sdružování básnických představ = asociativní řazení představ - jednotlivé představy mohou být i velmi vzdálené - básnický experiment, subjektivnost a iracionalita

• Básně noci (1930)

• Edison - inspirována osudy slavného vynálezce, je oslavou jeho tvořivé činnosti a nezdolné energie a je alegorií vlastního básníkova života

 

Jaroslav Seifert (1901-1986)

- narodil se v Praze na Žižkově, studia na gymnáziu nedokončil, věnoval se novinářství a literatuře, byl zakládajícím členem Devětsilu, navštívil Švýcarsko, Francii, ale také SSSR, v roce 1929 spolupodepsal projev sedmi spisovatelů proti novému vedení KSČ, za to byl ze strany vyloučen (84 Nobelova cena za literaturu)

- roku 1925 vychází sbírka Na vlnách TSF (télégraphie sans fil = bezdrátová telegrafie) - celá sbírka vyjadřuje obdiv k moderní technické civilizaci, objevují se zde motivy z cesty po Francii (lyrický deník z cesty po Francii - Svatební cesta) , motivy erotické, exotických zemí, sbírka je plná fantazie, smyslového a citového okouzlení , radosti ze života, lásky, hravosti, spontánnosti, hledání krásy v prostých věcech, typografických experimentů

 

Konstantin Biebl (1898-1951)

- 1929 - básnická skladba Nový Ikaros - typ polytematické básně podobné Nezvalovým - prolínají se zážitky z dětství, z války, z cestování, milostné vzpomínky, Ikaros je symbolem básníka, který se lehce vznáší prostorem a časem, je schopen obejmout celý svět a snaží se zachytit rozporné pocity moderního člověka

 

v próze představoval poetismus Vladislav Vančura

• humorná próza Rozmarné léto, román Pole orná a válečná - nesmyslnost války

 

Poezie 30. let

- surrealismus

- reflexivní a meditativní poezie

- poezie duchovní křesťanské orientace

- sociální poezie, tzv. poezie nové proletářské vlny

Surrealismus

- u nás navazuje na francouzský surrealismus (Breton, Aragon, Eluard), je určitou odpovědí na krizi člověka 30. let 20. století, krizí se myslí nejen rozpory vnějšího světa (nezaměstnanost, sociální bída, hospodářská krize), ale i vnitřní rozpory (problematika vědomí a podvědomí, protiklad snu a skutečnosti, jedince a kolektivu). Surrealismus chce nalézt něco, co by vyvedlo člověka z této krize, chce vytvořit absolutní realitu neboli nadrealitu.

- přináší nový způsob vyjadřování, chce osvobodit člověka a jeho touhu, fantazii a tvorbu z pout předsudků a konvencí, vychází z psychoanalýzy (Freud), zdůrazňuje lidskou sexualitu, hlásí se k dialekt. materialismu, odmítá válku, náboženství, fašismus

• používá :

• 1. čistý psychický automatismus (zachycení stavu našeho podvědomí bez racionálních souvislostí)

• 2. kriticko-paranoická metoda (vytváření uměleckých děl pod vlivem drog - Dalí)

 

• v poezii se snažili zrušit všechny prostředky pravidelné výstavby verše - absence pravidelného rytmu a rýmu

• v próze zachycovali automatické texty - vlastní sny , deníkové zápisky

• úsilí o co největší obraznost, záliba v bizarnosti, hrůze, šílenství, iracionalitě

• představitelé : Nezval, Teige, Biebl

malíři Jindřich Štýrský, Toyen

sochař Vincent Makovský

režisér Jindřich Honzl

 

Představitelé surrealismu

Vítězslav Nezval (1900-1958)

- ve své tvorbě 30. let navazuje na předchozí tvorbu (poetismus), rozvíjí volnou fantazii, používá metody asociativního řazení metafor, zachycuje sny a podvědomí

- surrealistické sbírky - Žena v množném čísle (36), Praha s prsty deště (36), Absolutní hrobař (37) - programově používal metody asociativního řetězení představ, volného pásma obrazů, polytematické poezie (spojení metafor je až překvapivé), mnohostrannosti skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti

 

Jaroslav Seifert (1901-1986)

• sbírky Jablko z klína (33), Ruce Venušiny (36)

 

 

 

Reflexivní a meditativní poezie

- ve 30. letech dochází v české poezii k odklonu od optimismu 20. let, zájem se přesouvá do hlubin lidského nitra, rozvíjí se pocit nejistoty, skepse, nedůvěry ke světu, zkoumají se otázky smyslu lidské existence, protikladu života a smrti (vliv existencialismu - Sartre, Camus),

poezie je celkově vážnější, temnější.

- zvrat této tendence znamená nebezpečí války a ohrožení fašismem, česká poezie se opět stává společensky angažovanější.

František Halas (1901-1949)

• je označován za autora, který se rád noří do temných stránek lidské existence

• z počátku 30. let Kohout plaší smrt (30), Tvář (31) - mají podobný existenciální charakter (život, smrt, smysl bytí, rozpory světa a lidského nitra), odrážejí i vnější skutečnost - hospodářskou krizi, sociální nespravedlnost, hrozbu války

• objevuje se hrůza z pomíjejícnosti, rozkladu, nicoty, scenérie podzimu, noci a hřbitova

• básnický jazyk - drsnost života potvrzuje nelibozvučnost

• 1938 s.Torzo naděje - patří k básnicky nejhodnotnějším ohlasům na rok 38 - mobilizace, mnichovskou zradu

• ozývá se úzkost a hořkost, ale také naděje a víra v novou budoucnost, výzva k boji proti bezpráví a násilí

b. Zpěv úzkosti Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon

Čí ruce ho rozhoupaly

Francie sladká hrdý Albion

a my jsme je milovali

 

Vilém Závada (1905-1982)

- označován jako básník Ostravska

 

Vladimír Holan (1905-1980)

• považován za jednoho z nejpozoruhodnějších českých moderních básníků, narodil se v Praze, působil zde jako úředník a později redaktor, ale ovlivnil ho kraj v okolí Bělé pod Bezdězem, kde pracoval jeho otec

• významným překladatelem světové poezie

• usiluje o svérázný jazykový projev, kdy dochází až k deformacím tvaru slova a jeho zvuku, vytváří abstraktní meditativní poezii, která proniká do nitra tajemství života, jeho fantazie má chmurný ráz

• rozvíjí filozofické úvahy nad otázkami času, smrti, lidského osudu, protikladu hmoty a ducha

• sbírky Triumf smrti (30), Vanutí (32)

 

 

Poezie duchovní křesťanské orientace

(katoličtí autoři, návrat k baroku a odkazu Březiny, hledání východisek ze soudobé krize - blízkost k podobnému vidění - Seifert, Halas, Holan, Hrubín)

František Hrubín (1910-1971)

- překladatel francouzské poezie

 

Jan Zahradníček (1905-1960)

- nejvýznamnější autor katolického zaměření, pocházel z Třebíčska na Vysočině, v dětství si těžce poškodil páteř, studium filozofické fakulty nedokončil, redigoval katolický časopis Akord, po druhé světové válce byl společně s dalšími katolickými autory zatčen a odsouzen za velezradu, propuštěn byl po všeobecné amnestii v roce 1960, téhož roku však zemřel

• sbírky Pokušení smrti (30), Pozdravení slunci (37)

• tragické životní pocity, motiv noci jako symbol smrti, hořkosti, smutku, smrt je klíčem k pochopení života, překonat ji lze návratem do dětství, postupně přechod k pozitivnějším hodnotám - krajina, země = dílo božíČeská meziválečná poezie

  Devětsil

  • koncem roku 1920 se v Praze utvořilo "revoluční umělecké sdružení" Devětsil

  • zákládajícími členy byly : Vladislav Vančura, Karel Teige, Jaroslav Seifert, postupně přibývali další umělci výtvarní, hudební a divadelní

  • program Devětsilu zformuloval Karel Teige :

  • 1. odmítá válku, buržoazní umění, předválečnou avantgardu (civilismus, expresionismus, futurismus, dadaismus)

  • 2. nové umění má být obráceno do budoucnosti, má vytvářet " předobraz nového života "

  roku 1922 vyšel sborník pod názvem Devětsil - svoji lit. tvorbu v něm vydali autoři různého zaměření

   

  Proletářské umění

  • vzniká jako odraz poválečné situace, jako reakce na sociální bídu a důsledky války

  • vyžaduje :

  • aktivní postoj umělce k životu

  • kolektivismus

  • politickou angažovanost autora

  • hlavním teoretikem proletářského umění u nás je Stanislav Kostka Neumann

  • autor stati O proletářské poezii (1923) - požaduje od poezie

  • třídnost (obhajoba zájmů dělnické třídy)

  • stranickost (stranit ideálům komunismu)

  • poezie by měla být jako stranická hesla - prostá, jasná, účinná = poezie agitační

  • s tímto zúženým pojetím poezie polemizoval básník Josef Hora, který chápal funkci poezie šířeji a kladl důraz i na estetickou úlohu básně

  • proletářská poezie byla uveřejňována v časopisech Červen, Kmen, Proletkult a v kulturní rubrice Rudého práva

   

  Představitelé proletářské poezie

  Stanislav Kostka Neumann (1875-1947)

  • sbírka Rudé zpěvy (1923) - sbírka dokumentuje teoretické názory autora, ztotožňuje se s očekávanou socialistickou revoluci, naděje vkládá do SSSR, jejž nekriticky obdivuje

   

   

  Josef Hora (1891-1945)

  • tvůrčí představitel a teoretik proletářské poezie, po studiu práv v Praze se věnoval žurnalistice, byl redaktorem Práva lidu, od roku 1921 Rudého práva

  • nebyl typem autora bojovně vybízejícího k revoluční akci, spíš měl sklon k harmonii, k obecné morálce, sociálnímu humanismu, nevzdával se intimních pocitů (lásky a soucitu), udržoval si určitý intelektuální odstup

  • sbírky proletářské poezie Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro - na svět kolem sebe se dívá se soucitem a vírou v budoucnost, staví do popředí motivy proletářského světa, ale spíše než otázkou revoluční se zabývá otázkami sociálními a morálními - je u něj patrný určitý odstup a jeho dílo prostupuje silná intelektuální složka

  • báseň Dělnická madona ze sbírky Pracující den - sugestivní líčení bídy chudých lidí, používá náboženské motivy, oslovuje ženu jako dělnickou Madonu, která porodila děti, ale tři králové ji s dary navštívit nepřišli, v posledních verších autor věří v příchod nového spasitele, který přinese spravedlnost a jeho modlitbou bude čin

  • po uvedených sbírkách se Hora odklonil od proletářské poezie a až do své smrti zůstává mimo umělecké směry

   

  Jaroslav Seifert (1901-1986)

  • sbírky Město v slzách, Samá láska - převládá touha po šťastném životě a radostných smyslových pocitech nad ideologickými tezemi

   

  Jiří Wolker (1900-1924)

  • považován za nejnadanějšího představitele proletářské poezie, narodil se v Prostějově, studoval v Praze práva, byl členem brněnské Literární skupiny, ovlivněné expresionismem, potom Devětsilu, z něhož také odešel, zemřel na tuberkulózu, na niž se poslední měsíce léčil v plicním sanatoriu v Tatranské Poliance

  • sám sobě složil Epitaf (krátká oslavná báseň), kterým charakterizoval svůj život :

  "Zde leží Jiří Wolker,

  básník, jenž miloval svět

  a pro spravedlnost jeho šel se bít.

  Dřív než mohl srdce k boji vytasit,

  zemřel, mlád 24 let."

  • první sbírka Host do domu (21) - označována jako lyrika jeho dětství, je plná radosti ze života, lásky k lidem a prostým věcem - b. Poštovní schránka

  • báseň Pokora - láskou a pokorou chce vyřešit všechna problémy světa

  • druhá sbírka Těžká hodina (22) - název symbolizuje přerod chlapce v muže, ale srdce muže se v něm ještě nenarodilo

  • hlavním žánrem sbírky jsou sociální balady, navazuje v nich na tradici Erbena :

  • Balada o nenarozeném dítěti - obžaloba společenského řádu, který nedovoluje chudým milencům, aby měli děti

  • Balada o snu - už nechce napravovat svět láskou, ale uskutečnit revoluci, sny se musí zabít, tím se uskuteční

  • Balada o očích topičových - dělník je symbolem práce a uskutečňovatel revoluč. činů

   

  Poetismus

  • zdůrazňuje spontánní fantazii, volnou obrazotvornost, svébytnost uměleckého díla, slovní a básnické experimenty, pocit štěstí a radosti ze života, okouzlení moderní civilizací, působení na všechny smysly a pocity čtenáře, okouzlení okamžikem, otevřenost ke světu

  • inspirace je hledána v lidové zábavě - v cirkuse, varieté, lidových veselicích, oblíbené je exotické prostředí, cestování, postava námořníka a černocha, oblíbeným městem je Paříž

  • Karel Teige ve stati Poetismus (1924) - označil tento směr za umění žít a užívat, přichází s myšlenkou čisté poezie - poezie zbavené ideologického obsahu, vystavěné na tvůrčí síle intuice a podvědomí

  • v roce 1924 vyslovil V. Nezval ve stati Papoušek na motocyklu (první manifest poetismu) hesla (požadavky poetismu) :

  • všechny smysly v chodu

  • maximum emocí za vteřinu

  ( syntetické působení na všechny smysly, pestrá grafická úprava )

   

   

  Představitelé poetismu

  Vítězslav Nezval (1900-1958)

  • narodil se v Biskoupkách na Moravě, v Praze absolvoval filozofickou fakultu, od roku 1922 členem Devětsilu, v roce 1924 vstoupil do KSČ, jako básník nejvíce ovlivnil českou básnickou tvorbu v meziválečném období, ve 20. letech se stal zakladatelem poetismu, ve 30. letech se stal zakladatelem českého surrealismu

  • básník s největší fantazií a obrazotvorností, snaží se objevit poezii i v těch nejvšednějších věcech, vyhledává souvislosti mezi jevy , které jsou si vzdálené = asociativní řazení představ

  • ve sborníku Devětsil vychází básnická skladba Podivuhodný kouzelník - básníkův autoportrét - kouzelník učí člověka chápat krásu světa

  • básnická sbírka Pantomima (1924) - je označována jako tvůrčí manifest poetismu : básnit všemi smysly, lyrismus, volnou obrazotvornost, hravost, radost z tvoření, pocity moderního citlivého člověka

  • obsahuje Podivuhodného kouzelníka, drobné básnické formy a kaligramy, manifest Papoušek na motocyklu, ale také úvodní část nazvanou :

  Abeceda - krátké básně věnované jednotlivým písmenkům abecedy :

  A

  Nazváno buď prostou chatrčí

  Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu !

  Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí

  a člověk neví kam by složil hlavu

  • básnická metoda založená na volném sdružování básnických představ = asociativní řazení představ - jednotlivé představy mohou být i velmi vzdálené - básnický experiment, subjektivnost a iracionalita

  • Básně noci (1930)

  • Edison - inspirována osudy slavného vynálezce, je oslavou jeho tvořivé činnosti a nezdolné energie a je alegorií vlastního básníkova života

   

  Jaroslav Seifert (1901-1986)

  - narodil se v Praze na Žižkově, studia na gymnáziu nedokončil, věnoval se novinářství a literatuře, byl zakládajícím členem Devětsilu, navštívil Švýcarsko, Francii, ale také SSSR, v roce 1929 spolupodepsal projev sedmi spisovatelů proti novému vedení KSČ, za to byl ze strany vyloučen (84 Nobelova cena za literaturu)

  - roku 1925 vychází sbírka Na vlnách TSF (télégraphie sans fil = bezdrátová telegrafie) - celá sbírka vyjadřuje obdiv k moderní technické civilizaci, objevují se zde motivy z cesty po Francii (lyrický deník z cesty po Francii - Svatební cesta) , motivy erotické, exotických zemí, sbírka je plná fantazie, smyslového a citového okouzlení , radosti ze života, lásky, hravosti, spontánnosti, hledání krásy v prostých věcech, typografických experimentů

   

  Konstantin Biebl (1898-1951)

  - 1929 - básnická skladba Nový Ikaros - typ polytematické básně podobné Nezvalovým - prolínají se zážitky z dětství, z války, z cestování, milostné vzpomínky, Ikaros je symbolem básníka, který se lehce vznáší prostorem a časem, je schopen obejmout celý svět a snaží se zachytit rozporné pocity moderního člověka

   

  v próze představoval poetismus Vladislav Vančura

  • humorná próza Rozmarné léto, román Pole orná a válečná - nesmyslnost války

   

  Poezie 30. let

  - surrealismus

  - reflexivní a meditativní poezie

  - poezie duchovní křesťanské orientace

  - sociální poezie, tzv. poezie nové proletářské vlny

  Surrealismus

  - u nás navazuje na francouzský surrealismus (Breton, Aragon, Eluard), je určitou odpovědí na krizi člověka 30. let 20. století, krizí se myslí nejen rozpory vnějšího světa (nezaměstnanost, sociální bída, hospodářská krize), ale i vnitřní rozpory (problematika vědomí a podvědomí, protiklad snu a skutečnosti, jedince a kolektivu). Surrealismus chce nalézt něco, co by vyvedlo člověka z této krize, chce vytvořit absolutní realitu neboli nadrealitu.

  - přináší nový způsob vyjadřování, chce osvobodit člověka a jeho touhu, fantazii a tvorbu z pout předsudků a konvencí, vychází z psychoanalýzy (Freud), zdůrazňuje lidskou sexualitu, hlásí se k dialekt. materialismu, odmítá válku, náboženství, fašismus

  • používá :

  • 1. čistý psychický automatismus (zachycení stavu našeho podvědomí bez racionálních souvislostí)

  • 2. kriticko-paranoická metoda (vytváření uměleckých děl pod vlivem drog - Dalí)

   

  • v poezii se snažili zrušit všechny prostředky pravidelné výstavby verše - absence pravidelného rytmu a rýmu

  • v próze zachycovali automatické texty - vlastní sny , deníkové zápisky

  • úsilí o co největší obraznost, záliba v bizarnosti, hrůze, šílenství, iracionalitě

  • představitelé : Nezval, Teige, Biebl

  malíři Jindřich Štýrský, Toyen

  sochař Vincent Makovský

  režisér Jindřich Honzl

   

  Představitelé surrealismu

  Vítězslav Nezval (1900-1958)

  - ve své tvorbě 30. let navazuje na předchozí tvorbu (poetismus), rozvíjí volnou fantazii, používá metody asociativního řazení metafor, zachycuje sny a podvědomí

  - surrealistické sbírky - Žena v množném čísle (36), Praha s prsty deště (36), Absolutní hrobař (37) - programově používal metody asociativního řetězení představ, volného pásma obrazů, polytematické poezie (spojení metafor je až překvapivé), mnohostrannosti skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti

   

  Jaroslav Seifert (1901-1986)

  • sbírky Jablko z klína (33), Ruce Venušiny (36)

   

   

   

  Reflexivní a meditativní poezie

  - ve 30. letech dochází v české poezii k odklonu od optimismu 20. let, zájem se přesouvá do hlubin lidského nitra, rozvíjí se pocit nejistoty, skepse, nedůvěry ke světu, zkoumají se otázky smyslu lidské existence, protikladu života a smrti (vliv existencialismu - Sartre, Camus),

  poezie je celkově vážnější, temnější.

  - zvrat této tendence znamená nebezpečí války a ohrožení fašismem, česká poezie se opět stává společensky angažovanější.

  František Halas (1901-1949)

  • je označován za autora, který se rád noří do temných stránek lidské existence

  • z počátku 30. let Kohout plaší smrt (30), Tvář (31) - mají podobný existenciální charakter (život, smrt, smysl bytí, rozpory světa a lidského nitra), odrážejí i vnější skutečnost - hospodářskou krizi, sociální nespravedlnost, hrozbu války

  • objevuje se hrůza z pomíjejícnosti, rozkladu, nicoty, scenérie podzimu, noci a hřbitova

  • básnický jazyk - drsnost života potvrzuje nelibozvučnost

  • 1938 s.Torzo naděje - patří k básnicky nejhodnotnějším ohlasům na rok 38 - mobilizace, mnichovskou zradu

  • ozývá se úzkost a hořkost, ale také naděje a víra v novou budoucnost, výzva k boji proti bezpráví a násilí

  b. Zpěv úzkosti Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon

  Čí ruce ho rozhoupaly

  Francie sladká hrdý Albion

  a my jsme je milovali

   

  Vilém Závada (1905-1982)

  - označován jako básník Ostravska

   

  Vladimír Holan (1905-1980)

  • považován za jednoho z nejpozoruhodnějších českých moderních básníků, narodil se v Praze, působil zde jako úředník a později redaktor, ale ovlivnil ho kraj v okolí Bělé pod Bezdězem, kde pracoval jeho otec

  • významným překladatelem světové poezie

  • usiluje o svérázný jazykový projev, kdy dochází až k deformacím tvaru slova a jeho zvuku, vytváří abstraktní meditativní poezii, která proniká do nitra tajemství života, jeho fantazie má chmurný ráz

  • rozvíjí filozofické úvahy nad otázkami času, smrti, lidského osudu, protikladu hmoty a ducha

  • sbírky Triumf smrti (30), Vanutí (32)

   

   

  Poezie duchovní křesťanské orientace

  (katoličtí autoři, návrat k baroku a odkazu Březiny, hledání východisek ze soudobé krize - blízkost k podobnému vidění - Seifert, Halas, Holan, Hrubín)

  František Hrubín (1910-1971)

  - překladatel francouzské poezie

   

  Jan Zahradníček (1905-1960)

  - nejvýznamnější autor katolického zaměření, pocházel z Třebíčska na Vysočině, v dětství si těžce poškodil páteř, studium filozofické fakulty nedokončil, redigoval katolický časopis Akord, po druhé světové válce byl společně s dalšími katolickými autory zatčen a odsouzen za velezradu, propuštěn byl po všeobecné amnestii v roce 1960, téhož roku však zemřel

  • sbírky Pokušení smrti (30), Pozdravení slunci (37)

  • tragické životní pocity, motiv noci jako symbol smrti, hořkosti, smutku, smrt je klíčem k pochopení života, překonat ji lze návratem do dětství, postupně přechod k pozitivnějším hodnotám - krajina, země = dílo boží